A zplynovač biomasy je reaktor, který přeměňuje pevný organický materiál, jako jsou dřevěné štěpky, rýžové slupky nebo zemědělský odpad, na hořlavou směs plynů nazývanou generátorový plyn (nebo syngas) částečným spalováním v prostředí s nízkým obsahem kyslíku. Místo úplného spalování biomasy omezuje zplyňovač přísun kyslíku na zhruba 20-40% toho, co by vyžadovalo plné spalování , což způsobí, že se materiál rozloží na oxid uhelnatý, vodík, metan a další plyny, které lze následně spálit v motoru, turbíně nebo hořáku.
To je praktické, protože to umožňuje průmyslům a venkovským zařízením přeměnit odpadní materiál, který by se jinak likvidoval, jako jsou zbytky plodin nebo dřevní odpad, na využitelné teplo nebo elektřinu. Dobře navržený zplyňovač se spodním tahem běžící na suché dřevěné štěpky může dosáhnout a účinnost studeného plynu 70–85 % , což znamená, že většina původního energetického obsahu biomasy skončí využitelná ve výstupním plynu a neztratí se jako teplo během přeměny.
Uvnitř zplyňovače se biomasa pohybuje čtyřmi odlišnými termochemickými zónami, když sestupuje nebo prochází reaktorem. Pochopení těchto fází vysvětluje, proč vlhkost suroviny a velikost částic tolik záleží na celkové výkonnosti.
Při 100-200°C se vlhkost zachycená v biomase odpaří dříve, než začne jakýkoli chemický rozklad. Surovina s vlhkostí nad 25 % nutí zplyňovač spotřebovat neúměrný podíl tepla právě na sušení materiálu, což snižuje využitelný výstup plynu.
Mezi 200-600 °C se vysušená biomasa tepelně rozkládá bez kyslíku, uvolňuje těkavé plyny a zanechává zuhelnatělé látky. Tato fáze produkuje většinu dehtových sloučenin, které je třeba později řídit v systému čištění plynů.
Omezené množství vzduchu vstřikovaného sem spálí část uhlí a těkavých látek, čímž se vytvoří teploty 1000-1200 °C které řídí endotermické redukční reakce probíhající těsně pod nimi.
Při 700-900 °C reagují oxid uhličitý a vodní pára se zbývajícím uhlím za vzniku oxidu uhelnatého a vodíku, dvou plynů, které dávají generátorovému plynu většinu jeho palivové hodnoty.
Zplyňovače jsou klasifikovány především podle toho, jak se vzduch a palivo pohybují reaktorem vůči sobě navzájem. Každý návrh nese zřetelné kompromisy v produkci dehtu, vhodnosti měřítka a toleranci suroviny.
| Typ zplynovače | Výstup dehtu | Nejlepší měřítko |
|---|---|---|
| Updraft | Vysoká (10–150 g/Nm³) | Přímotopné, velké průmyslové |
| Downdraft | Nízká (0,1–3 g/Nm³) | Malá-střední výroba energie |
| Křížový návrh | Střední (1–3 g/Nm³) | Malosériová surovina na dřevěné uhlí |
| Fluidizované lůžko | Střední (1–15 g/Nm³) | Velká průmyslová, variabilní vstupní surovina |
Pro výrobu elektřiny pomocí motoru, zplyňovače se spodním tahem jsou nejrozšířenější konstrukcí protože jejich nízký výstup dehtu snižuje zatížení zařízení na čištění plynů a chrání součásti motoru před znečištěním.
Ne všechna biomasa funguje uvnitř zplyňovače stejně. Vlhkost, obsah popela a výhřevnost společně určují, kolik využitelného plynu daná surovina vyprodukuje.
| Vstupní suroviny | Obsah vlhkosti | Výhřevnost |
|---|---|---|
| Dřevěné štěpky (sušené) | 10–20 % | 15-18 MJ/kg |
| Rýžová slupka | 8–12 % | 13-15 MJ/kg |
| Bagasa z cukrové třtiny | 15–25 % | 14-16 MJ/kg |
| Kokosové skořápky | 8–15 % | 18-20 MJ/kg |
Praktickým pravidlem je, že suroviny by měly být vysušeny na nižší teplotu 20% obsah vlhkosti před vstupem do většiny zplyňovačů se spodním tahem, protože vlhčí materiál snižuje výhřevnost plynu a může během provozu zcela uhasit spalovací zónu.
Plyn opouštějící zplyňovač biomasy je směsí hořlavých a inertních složek. Jeho přesný poměr závisí na vstupní surovině a konstrukci zplyňovače, ale typický výstup spádu spadá do poměrně konzistentního rozsahu.
| Komponenta | Typický podíl |
|---|---|
| oxid uhelnatý (CO) | 17–22 % |
| vodík (H2) | 15–20 % |
| metan (CH4) | 1–3 % |
| oxid uhličitý (CO2) | 10–15 % |
| dusík (N2) | 45–50 % |
Toto složení dává generátorovému plynu výhřevnost zhruba 4,5-5,5 MJ/Nm³ , mnohem nižší než zemní plyn, ale stále dostačující pro provoz zážehového motoru, když je dodáván se správným poměrem vzduch-palivo, typicky vyžaduje, aby motory byly sníženy o 20-30 % ve srovnání s jejich jmenovitým výkonem zemního plynu.
Produkční plyn ze zplyňovače na biomasu lze použít několika různými způsoby v závislosti na rozsahu a konečném cíli zařízení.
Mezi nimi zůstává distribuovaná výroba energie v rozsahu 100 kW-1 MW nejběžnějším komerčním nasazením, zejména pro zařízení, jako jsou mlýny na rýži nebo pily, které již na místě vytvářejí odpad z biomasy jako vedlejší produkt.
Při srovnávání systémů zplyňovačů nebo prodejců několik metrik ukazuje, zda daný návrh bude spolehlivě fungovat za skutečných provozních podmínek spíše než pouze za ideálních laboratorních nastavení.
Měří procento energetického obsahu biomasy, které skončí v ochlazeném vyčištěném generátorovém plynu. Dobře navržené systémy downdraft dosah 70-85% , zatímco špatně izolované nebo předimenzované jednotky mohou klesnout pod 60 %.
Vyjádřeno v kg biomasy spotřebované za hodinu na čtvereční metr průřezu reaktoru určuje, jak kompaktní může být zplyňovač při daném výkonu, typicky v rozmezí 100-300 kg/h/m².
To ukazuje, do jaké míry lze snížit výkon ze špičkové kapacity při zachování stabilního zplyňování, přičemž většina konstrukcí s pevným ložem podporuje a Poměr ztlumení 3:1 až 4:1 než se kvalita plynu zhorší.
Většina nedostatečných výkonů zplyňovače má za následek několik opakujících se provozních problémů, z nichž každý má dobře zavedený přístup ke zmírnění.
Zařízení, která přeskakují řádný vlak čištění plynu, hlásí, že intervaly údržby motoru se zkracují z typických 4 000–6 000 provozních hodin až pod 1 000 hodin , díky čemuž je čisticí systém jednou z nejhodnotnějších investic v celém nastavení.
Investiční náklady na kompletní energetický systém pro zplyňování biomasy, včetně zplyňovače, soupravy na čištění plynu a soupravy motor-generátor, se obvykle pohybují od 800 až 1 500 USD za kW instalovaného výkonu, přičemž menší systémy mají vyšší náklady na kW kvůli režii fixního zařízení.
Provozním nákladům dominuje manipulace a příprava suroviny spíše než samotná surovina, když se odpadní biomasa používá na místě, protože materiál může být efektivně volný při sušení, štěpkování a přepravě tvoří většinu průběžných nákladů. U zařízení nahrazujících výrobu nafty jsou doby návratnosti 2 až 4 roky jsou běžně hlášeny tam, kde náklady na naftu přesahují 0,80 USD za litr a je již k dispozici stálý tok odpadu z biomasy.
Výběr vhodného systému závisí na přizpůsobení konstrukce a rozsahu zplyňovače dostupným surovinám a zamýšlenému konečnému použití, spíše než výběr založený na samotné kapacitě.
Systémy dimenzované a správně přizpůsobené charakteristikám suroviny od samého počátku trvale překonávají ty vybrané pouze na základě kapacity, protože výkon zplyňovače je mnohem citlivější na kvalitu paliva než většina ostatních technologií výroby tepelné energie.